V pátek 11.1.2024 jsme si v hodinách dějepisu užili besedu „Současná Čína očima české studentky sinologie“. O svých poznatcích a zážitcích z desetiměsíčního pobytu v Číně nám přišla povyprávět Nela Valchářová (何洁宜), která vystudovala čínštinu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nela v Číně studovala díky mezinárodnímu programu Erasmus, což pro některé z nás byla informace k hlubšímu zamyšlení. Dopředu jsme jí poslali otázky a témata, která by nás zajímala. Povídání se líbilo určitě i našim spolužákům protože jsme všichni potichu seděli a pozorně naslouchali. Musíme říct, že beseda nás mile překvapila, protože Nela nemluvila jak na přednášce, nepoučovala nás, ale vyprávěla nám své zážitky. Zeměpisu a dějinám Číny se věnovala jen krátce, přesto jsme se dověděli, že

o nedávné čínské minulosti se tam mluvit nesmí nebo že měli komunistického diktátora Mao Ce-tunga. Ten má na svědomí miliony lidských životů a přesto ho dodnes v Číně uctívají. Viděli jsme jeho portrét na současných čínských bankovkách, které nám Nela ukázala.

Měla připravenu prezentaci se spoustou svých fotek a videí, na nichž dokumentovala to, co nám vyprávěla. Třeba o tom, jak k ní Číňané chodili a jen tak se s ní fotili, protože má bílou pleť. Podle fotek je Čína nádherná země, ale viděli jsme i fotky smogu v Nankingu, kde bydlela. Upozornila nás na to, že Číňané mají vzhledem téměř stálému smogu dlouholetou zkušenost s nošením roušek. Mluvila i o cenzuře, že tam nesmějí používat ani Instagram, Facebook nebo Google ale WeChat a že tak čínská vláda kontroluje všechno, co píšete nebo co říkáte do mobilu. Pokud by to bylo něco kritického, tak vás mohou zatknout

nebo vyhostit. Také že tam jsou všude kamery, a tak nemají moc soukromí. Zajímavé bylo také povídání o jídle, teď se tam hodně rozmohly fastfoody. To způsobuje, že hodně

hlavně mladých lidí tloustne, protože dříve většina obyvatel byla zvyklá jíst zejména ryby, rýži, zeleninu, maso... Také jí snad úplně všechno hůlkami – včetně sendvičů. A nejedí psy.

Ta část, kde mluvila o dopravě, nás také dost zaujala, ty davy lidí na ulicích, nádraží, ve vlacích a podobně jsou šílené. Musíme ale říct, že mají moc hezké a zvláštní rychlovlaky, které jezdí na obrovské vzdálenosti, mají tam postele a ty jsou určitě praktičtější než obyčejná sedadla.Co se asi nikomu z nás na Číně nelíbí, je špatný vztah ke zvířatům. Kromě pand, ty všichni Číňané milují. Ale k ostatním zvířatům se chovají dost hnusně. Například si můžete koupit pestře nabarvená kuřátka nebo posprejované želvy, protože je to „roztomilé“. Že uhynou? No, a? Snad jen ke psům se jejich vztah postupně zlepšuje.

Nela některé věci říkala i čínsky a vysvětlila nám, jak je důležitá intonace, každá hláska se dá vyslovit 4 způsoby: á, à, ā nebo ă, každé a se čte jinak. Musíme si dávat pozor, v jakém tónu vyslovujeme čínská slova, jinak se změní jejich význam.

Bylo úžasné, že nám ukázala i písmo. Všechny nás určitě zaujaly čínské znaky a způsob jejich psaní. Bylo dobré, že nás aktivně zapojila a mohli jsme si pomocí překladačů v mobilech nějaké čínské nápisy přeložit.

Mnozí z nás na konci besedy říkali, že by se do Číny rádi podívali a pár lidí dokonce začalo uvažovat o studiu čínštiny. Když jsme se Nely ptali, jestli by v Číně chtěla žít, tak řekla, že pár let určitě ano, ale pak by se hrozně ráda vrátila zpět do Česka, protože v Číně nejsou pro smog vidět hvězdy.

Na základě postřehů účastníků besedy z 9.A, 9.B a 9.C sepsala Jarmila Boudová